musím uchovávat technický spis, pokud produkt nikdy nezpůsobil problémy

Spis náleží roli, nikoli stavu stížností

Ano, ve většině případů zůstává povinnost mít analýzu rizik a technickou dokumentaci zachována i v případě, že výrobek nikdy nevyvolal žádné stížnosti ani incidenty. Tato povinnost totiž není vázána na to, co se dosud stalo, ale na roli, kterou má někdo v řetězci. Kdo je považován za výrobce, uvádí výrobek na trh a od té chvíle nese odpovědnost za to, aby mohl prokázat, že byl proveden průmysl nad riziky — předem, nikoli následně, až se zjistí, že se něco pokazilo.

To se přímo dotýká nejméně oceňované úskalí GPSR: kdo prodává výrobky pod vlastním jménem nebo značkou, je považován za výrobce, a to i když je výrobek jednoduše koupen v továrně a na něm je pouze umístěno vlastní logo. Pro tuto stranu čistá historie stížností nezmění povinnost mít spis. Distributore — osoba, která prodává výrobky pod značkou jiného, aniž by je měnila — nemá tuto specifickou dokumentační povinnost; tato role musí především být schopna odkazovat na to, kdo je odpovědný, a předávat věci, které spis už vytvořil. Rozdíl tedy není v tom, "zda se něco kdy pokazilo", ale v tom, "jaká role je zde plnění". Pochybnosti v tomto ohledu jsou přesně tam, kde otázka, jakou roli někdo v řetězci plní, je rozpracována.

Odkud to vyplývá: čl. 9 a čl. 18

Článek 9 nařízení (EU) 2023/988 zavazuje výrobce, aby provedl vnitřní analýzu rizik a vypracoval technickou dokumentaci, bez ohledu na hlášený incident; článek 18 navíc upravuje sledovatelnost a dobu uchovávání této dokumentace. Co přesně musí být v takovém spisu a jak se analýza rizik buduje, je popsáno v vypracování analýzy rizik a technické dokumentace; otázky týkající se samotné doby uchovávání jsou řešeny v doba uchovávání dokumentace o výrobku.