Co musí být na štítku mého produktu?

Název, adresa a varování musí být na štítku

Na štítku (nebo na obalu, nebo v přiloženém dokumentu, pokud je výrobek sám příliš malý) musí být v naprosté většině případů název nebo značka výrobce, poštovní adresa, na které je dosažitelný, způsob, jak výrobek identifikovat (číslo typu, šarže nebo sériové číslo), a varování nebo bezpečnostní pokyny náležející k výrobku. Tuto povinnost upravuje článek 9 Nařízení (EU) 2023/988. A zde se skrývá překvapení, které většina podnikatelů nezná: kdo prodává výrobek pod vlastním jménem nebo značkou, je považován za výrobce — a to i v případě, že byl výrobek vyroben jinde a pouze se na něj umístilo vlastní logo, nebo byl výrobek podstatně upravován. Kdo tak činí, nese tedy povinnost štítků podle článku 9, nikoliv lehčí roli distributora.

Dovozce, který na trh uvádí výrobky zvenčí EU, kontroluje, zda je štítek již přítomen a úplný, a přidává k němu vlastní název a adresu (článek 11). Distributor — kdo výrobek od EU výrobce nebo dovozce jednoduše dále prodává bez umístění vlastní značky — nemá tuto povinnost: pouze kontroluje přítomnost štítku, aniž by jej sám musel sestávat. Jazyk varovánía bezpečnostních pokynů se řídí jazykem spotřebitele, nikoliv prodávajícího: v Česku je to čeština, v Německu němčina, a v Belgii čeština, francouzština nebo němčina podle jazykové oblasti — internetový obchod obsluhující celé Belgii tak prakticky potřebuje dvě jazykové verze.

Vyplývá to z článků 9 a 11 nařízení

Obsah štítku a rozdělení rolí jsou uvedeny v článku 9 (výrobce) a článku 11 (dovozce) Nařízení (EU) 2023/988. Jaký jazyk musí být použit pro varování, je v jednotlivých členských státech stanoven na základě spotřebitelského jazyka platného v daném státě.